Jak vnímáte jídlo? Potravu? Jaký k němu máte vztah? Jaký máte vtah sami k sobě?
Jídlo jako zdroj obživy v sobě nese spoustu informací. Od nutričních hodnot, vitamínů, minerálů, ale také energie, kterou do něj vkládá ten, kdo ho tvoří. Kdo ho vaří, kdo ho podává. Jak vám chutná jídlo, které vaříte ve spěchu? Jak vám chutná, když si dopřejete pár chvil klidu před samotným procesem vaření? Jak se cítíte, když jídlo konzumujete v klidu bez vlivu okolního dění - televize, mobilu, knížky.. A když do sebe jídlo nahážete tak, že ani nevíte co vlastně jíte?
Mé tělo každoročně na jaře odmítá těžká jídla a to především maso. Naslouchání svému tělu je téma, na kterém neustále pracuji, ale na jaře nemám jinou možnost a volím lehčí varianty potravin, případně nějakou dobu žádné - takovou svou vlastní formu půstu.
Letos je to jiné. Od příjezdu ze Srí Lanky se u mě odehrála spousta věcí, některá známá, některá nová. Už na ostrově jsem začala vnímat, že mé tělo jídlo nepotřebuje. Ne tak, jak bylo zvyklé. Díky klimatickým podmínkám a také zdroji potravin, jsem několik dní strávila pouze na ovoci, zelenině nebo zdravých tucích - avokádu nebo oříšcích. Ze svého jídelníčku jsem úplně vyřadila maso, ryby, mléčné výrobky, cukr a alkohol. Ne proto, že bych to plánovala, ale protože jsem poslouchala své tělo. Tělo se mi odměnilo neskutečnou výdrží a silou, kterou jsem vnímala především v jogóvé praxi, která mi tam byla denním chlebem hned dvakrát denně.
Když jsem se vrátila domů, myslela jsem, že postupně navrátím do svého jídelníčku to, co jsem vyřadila, ale… Opak se stal pravdou a já v nastolených zvycích z ostrova pokračuji i tady - zpátky v Evropě.
Můj vztah k jídlu se mění v čase. Vždy jsem byla a jsem velký požitkář, což se před deseti lety přeměnilo v závislost na jídle takového ražení, že jsem si sáhla na dno nejen ve vztahu k jídlu, ale i sama k sobě. Na vlastní kůži jsem pocítila dopady bulimie a záchvatovitého přejídání.
Jedna z Vás mi napsala: „Jídlo je to nejlepší, co na světě existuje. Když se smíchají správné chutě, dokáže mě to rozbrečet.“
Ano, i takovou moc jídlo má. A ne jen jídlo. Takovou moc má vše, čemu dáváte svou pozornost. Protože to, čemu dáváte pozornost, roste.
Pojďte se mnou udělat pro sebe tento víkend jednu věc. Pojďme v sobě na chvíli vypnout ten pomyslný čudlík neustálého shonu, pohybu a pojďme se zastavit - u snídaně, oběda nebo jen hrnku kávy. Pojďme se nadechnout, když dosedneme ke stolu a říct si: „Tohle je ta chvilka pro mě, kdy vyživuji nejen tělo, ale i mysl.“
Pojďme si na chvilku uvědomit, jak se cítíme sami v sobě předtím, než jídlo sníme a také jak se cítíme potom. Třeba budete jíst pomaleji. Třeba budete zasyceni na delší dobu. Třeba ani nezvládnete svůj talíř sníst celý.
Poslouchejte sebe a své tělo. Užívejte si každý moment každého dne a nezapomeňte, že jídlo je tu proto, abychom žili. Ne naopak.
Mějte nádherný víkend a pokud nemáte program, zastavte se za mnou na Dyzajn market v Holešovicích. Já tam budu.
Marcella